Vynález knihtisku

zajim_udalo_14_2graduál.jpg (22394 bytes)

byl velkým objevem, když si uvědomíme, že okolo nás jako samozřejmost je velké množství knih, novin, časopisů a jiných tištěných materiálů, zatímco tisk byl do poloviny 15.st. věcí neznámou a kniha byla velkou vzácností, protože se musela psát i zdobit ručně. Rovněž znalost písma nebyla rozšířena a byla záležitostí mála lidí, většinou z bohatých vrstev.
„Nakladatelé“ se vyskytovali již ve starobylém Egyptě, u antických starověkých Řeků a Římanů, kteří se považují za kolébku naší civilizace. Tehdy se ručně psané knihy vydávaly jen v málo exemplářích a vznikaly tak, že je vydavatel diktoval skupině písařů, často otroků. Jen pro malý počet lidí byly určena knihy a knihovny s knihami psanými ručně. Vzpomeňme bohatou knihovnu v Alexandrii(Egypt).
V křesťanském středověku, kdy často ani panovníci neuměli psát, se střediskem vzdělanosti stávaly kláštery. Zde pilní mniši brkovými pery přepisovali odkaz antiky z křehkých papyrusových svitků na trvalejší pergamenové blány. Rukopisy byly napsány velmi pečlivě pěkným písmem po okrajích ozdobeny drobnomalbou. s namalovanými počáteční písmeny, iniciálami, a vázány do kožených desek s vytlačenými ozdobami a kovovými sponkami. Tyto rukopisy patří k velmi vzácným uměleckým památkám.
Počátek tisku však lze vysledovat již v dávné minulosti.
Hrnčíři na své výrobky otiskovali své značky pomocí vyřezaného textu. Římské děti měly jako pomůcku ke čtení písmenka latinské abecedy vyřezaná do slonové kosti.
Známý spisovatel těch dob Cicero ve svém spise poukázal na to, že by se dalo tisknout z pohyblivých písmenek. Také na dalekém východě Číňané se pokoušeli tisknout své znaky z dřevěných desek, rovněž tak Korejci, ale jejich písmena jsou složitá a tento způsob tisku knih se nerozšířil.
Evropa ke knihtisku dospěla vlastní cestou, která byla částečně připravena dřevotiskem. Pomocí dřevěných destiček se tiskly hrací karty i církevní obrázky s krátkým vysvětlujícím textem. Tímto „deskotiskem“ se tiskly i knihy, výtahy
bible. Tisklo se na jednu stranu papíru, a potištěné listy se prázdnými stránkami slepovaly k sobě.

zajim_udalo_14_3Gutenberk.jpg (22049 bytes)


K vynálezu knihtisku zbývalo učinit jen krok, a to, nahradit pevnou desku s vyrytým textem pohyblivými písmenkami, které se dají vyměňovat. Tento objev si připisuje víc osob, ale zřejmě největší zásluhu na něm má Jan Gutenberg z Mohuče. Pocházel ze šlechtické rodiny, jako dvacetiletý byl za vzpoury proti šlechtickým rodům vyštván z města. Začal se zabývat broušením drahokamů a pokusy s tiskem. Pokusy byly obtížné a Gutenbergovi se stavělo do cesty mnoho nepříjemností se společníky, jeho tiskárna shořela a sám zemřel téměř v zapomenutí.

Za  nejstarší tisk Gutenbergův je pokládán Zlomek knih Sibyliných (Mohučský zlomek o posledním soudu) z roku 1445.
Nejznámějším  tiskem je dvoudílná dvaačtyřicetiřádková bible, kterou vytiskl v r. 1452 – 55, a třídílná bible třicetišestiřádková.
Gutenbergův vynález spočíval v odlévání kovových liter z matric, v jejich sestavování do řádků a stran a v otiskování tiskařskou černí na dřevěném lisu.

zajim_udalo_14_1bible.jpg (24850 bytes)

První knihy se nazývají prvotisky. Z tiskařského lisu vycházel pouze černý text, jehož písmenka věrně napodobovala psané litery. Tiskař pro iniciálky vynechal místo, na které ilustrátor domalovával ozdobná barevná počáteční písmena. Záhy se počaly také iniciálky tisknout další barvou. Ukázkou českého dvoubarevného tisku je Jonatův žaltář z r. 1487.
Gutenberg a jeho společníci chtěli svůj vynález utajit, to se však nedařilo. Zvláště, když jejich tiskárna vyhořela, společníci Gutenbergovi pokládali to za ukončení slibu nevyzrazovat tajemství tisku, a roznesli je po celém Německu. Němečtí tiskaři byli povoláni do Francie, v Itálii se počíná knihtisk rovněž  šířit   velmi rychle .

 zajim_udalo_14_4lzeŇ.jpg (25744 bytes)

V Čechách je za nejdokonalejšího tiskaře prvotisků této doby považován Jan Kamp, tisky vznikají v Plzni, v Brně i jiných městech. Na konci 15. století již v Evropě pracovalo 200 tiskáren. Knihy tak byly 120 krát levnější, než knihy psané ručně, zprostředkovávaly výměnu myšlenek a šířily vzdělanost po celém světě.

 

 

 


Papyrus - první materiál ke psaní knih - křehká blána z vláken rostliny ostřice, rostoucí podél Nilu, odtud slovo papír.

Pergamen - blána z jemně zpracované oslí, kozí, nebo kůže, na kterou začali psát v r. 200 před naším letopočtem v Pergamu (Malá Asie)
Pergamen je průsvitný, slabě nažloutlý, s hladkým hustým lícem,  obroušený a hlazený.
Jako  materiál pro psaní byl  užíván na Blízkém východě v 6. – 5. stol. př. n. l., rozšířil se do antického Říma, od 4. stol. n. l. používán i v ostatní Evropě. Rozlišuje se pergamen  opracovaný pouze po jedné straně, a pergamen  opracovaný po obou stranách.

Papír - vynález Číňanů, méně trvanlivý než pergamen, ale mnohokrát levnější. Číňané začali vyrábět papír ve 2.století před Kristem z lýka morušových stromů.
Z Číny se rozšířila výroba papíru k Arabům a odtud do celého vzdělaného světa. V Evropě se papír přizpůsobil poměrům, vyráběl se z rostlinných vláken, ale i z hadrových odpadků.

 

Hana Daňková