Desatero

* Největším vynálezem lidstva je Desatero *
Často i sami sobě říkáme, že dobrá předsevzetí dáváme si proto, abychom je nedodrželi. Na Silvestra, do nového roku, do nového století, do nového tisíciletí. Není to však špatná tradice. Alespoň čas od času se sami nad sebou zamyslíme a alespoň na chvíli přemýšlíme o tom, že bychom se přece jenom mohli stát lepšími, že bychom přece jenom něco mohli konečně udělat pro sebe či pro své blízké. Alespoň na chvíli se zastavíme a přemýšlíme, co je a co není důležité.
Nemyslím si, že největším vynálezem lidstva je televize nebo automobil nebo atomová bomba. Docela upřímně jsem přesvědčen, že největší vymožeností, na kterou lidé po dobu své existence přišli, je Desatero Božích přikázání.
Jen kdybychom je dodržovali.
Vznik Desatera, zákona, jímž se má člověk řídit, souvisí se starozákonní postavou Mojžíše. Příběh tohoto muže, jenž miloval lid svého kmene, je skoro jako z pohádky. Narodil se přibližně před třemi a půl tisíci lety v Egyptě a pravděpodobně z královské krve. Jeho původ je nejasný, avšak všechny prameny se shodují na tom, že měl, když vyrostl v muže, poměrně volný přístup i k samotnému faraonovi.
Do královské rodiny připlul po Nilu v rákosovém košíku a tam byl také vychováván. Plaváček, rákosníček, nalezenec, tak všelijak bylo mu přezdíváno. Mojžíš, hebrejsky Mošeh nebo Moše, znamená z vody vytažený, ničí syn, kterého se ujala královská princezna a umožnila mu přístup ke vzdělání, jako by pocházel z urozeného rodu. V mládí Mošeh v hněvu zabil dozorce, když viděl, jak týrá jeho soukmenovce. Musel uprchnout, žil řadu let na Sinajském poloostrově
s kočovným beduinským kmenem, pásl stáda a učil se žít. Učil se trpělivosti, pracovitosti, poctivosti a pokoře. Vyrůstal z ohnivé povahy v moudrého muže.
Už tehdy, lépe než kdo jiný, tušil imperativ Nezabiješ! Z hořícího keře k němu promluvil Bůh a tehdy Mojžíš přijal své poslání. Zachránit lid vlastního kmene
z poroby a otroctví a najít mu důstojný domov. Mojžíš na cestě záchrany vlastního lidu osvědčoval znovu a znovu nekonečnou trpělivost a houževnatost, prožíval muka radosti i žalu, překonával sám sebe. Věděl, že bojuje proti malověrným, nestálým, těžko ovladatelným, reptajícím, stále nespokojeným, bázlivým, zapomnětlivým a znovu a znovu chybujícím. Byl to však jeho lid, nemohl ho opustit. Nestačilo vysvobodit ujařmené pokolení z egyptského zajetí, nestačilo zvítězit nad egyptským vojskem, převést lid přes moře. Musel zvítězit i nad malověrností vlastních. I sám nad sebou.
Na posvátné hoře Sinaj Mojžíš hledal a nalezl s pomocí Boží základní poučení pro svůj lid: Desatero. Zákon. Většinou bývá znázorňováno dvěma kamennými deskami a označeno deseti římskými číslicemi. Nebo Alfou a Omegou. Římské číslice však vznikly asi tak za tisíc let po Mojžíšovi. Možná psal Mojžíš Zákon Desatera svou rodnou aramejštinou, možná egyptským písmem, jak se mu učil ve škole, možná užil arabského písma beduinského kmene. Nevím. Jisté však je, že obsah jeho poselství promlouvá i k nám srozumitelnou řečí i po třech a půl tisíci letech:
Já jsem tvůj Bůh. Nebudeš vytvářet obraz Boha. Nebudeš se rouhat. Budeš světit můj svátek. Budeš ctít otce i matku. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nebudeš křivě svědčit. Nebudeš toužit po cizím majetku.

Jak by se nám žilo, kdyby všichni tyto zákony dodržovali?

Antonín Ederer