HUDEBNÍ AUTOMATY

 



Dosud byli vynálezci a stavitelé automatofonických nástrojů hnáni ctižádostí, aby jejich nástroje předváděly hudbu, která se co nejvíce přibližuje lidskému provedení.
Hudba, kterou hrají automatofony je převážně určena a napsána pro jiné hudební nástroje. Od té doby, co je u varhanových a klavírových automatofonů zavedena pneumatika, zesílila snaha o skládání původní hudby pro tyto nástroje; hudby, kterou člověk ani není s to zahrát, nýbrž výlučně jen automatofon. A teprve od této chvíle se stávají automatofonické nástroje rovnocennými ostatním hudebním nástrojům, jejich hudba nikoli hudbou reprodukovanou, nýbrž hudbou pro automatofonický nástroj, stejně jako je hudba pro klavír nebo hudba pro orchestr.

Francouzský skladatel Paul Gaubert složil scénickou hudbu ke Calderonovu Divotvornému kouzelníkovi pro malý vokální a nástrojový soubor, v němž hlavním nástrojem je pianola. Pro ni komponovali, nebo upravovali skladby téměř všichni slavní skladatelé té doby - Balakirev, Debussy, Glazunov, Grieg, Rimskij-Korsakov, Strauss aj. Také Igor Stravinskij se zmiňuje o skladbě, kterou složil pro pianolu. Chtěl spojit hru mechanickou s hrou hudebníků a zpěvákú. Stravinskij totiž začal instrumentovat svůj balet „Svatba“ pro pianolu a harmonium, soubor bicích nástrojů a dva cimbály. Teprve po dokončení dvou obrazů si uvědomil nesnáze, které by vznikly dirigentovi při časovém sjednocování partů hudebníkú a zpěváků s party automatofonického nástroje. 
Nejvyššiho vývojového stupně v konstrukci automatofonických nástrojů bylo dosaženo trifonolou, jež dovolovala různé způsoby hry. Dále se již nedošlo, neboť to, co přišlo po trifonole, je již umění nové, umění dokonalého zvukového záznamu a jeho věrná reprodukce, umění hudebních strojů.
Flétnové a harfové hodiny stály často mnoho tisíc dolarů a jsou jenom pro paláce velikých a bohatých.

Po francouzské revoluci našly automatofony uplatnění i v měšťanské společnosti. Od 19. století stává se kolovrátek nástrojem žebráků a válečných invalidů, ale orchestriony se postaraly o šíření hudby ve veřejných zábavních podnicích. Tyto nástroje se dožadovaly nového slohu a původní hudby. Jedině automatofony nám zachovaly živou hudební praxi uplynulých dob. Jejich perforované pásy a hrací válce mají stejnou funkci jako dnešní zvukové záznamy. 
Zánik těchto nástrojů neznamenal však konec tendencí nahradit v provozování hudby člověka strojem. Naopak, snahy k odpoutání hudby od individuality člověka zesílily dalším vývojem, jenž se ubírá dvojí cestou:
jedna vede k hudebním strojům (gramofonu, rádiu a pod.), druhá k moderním soustavám, které pomocí kybernetiky a elektronkového stroje hudbu také "skládají".
Nejsmělejší sny akustiků a vynálezců minulosti se staly skutečností. Hudbu reprodukuje dnes stroj s naprostou věrností a příštím generacím jsou zachovávány hlasy slavných zpěváků, aniž musíme preparovat jejich hrtany, jak to navrhoval fyziolog Müller.
Třebaže automatofony mají dnes již jen cenu historickou, přece na ně hledíme 
s úctou.

Podle publikace Alexandra Puchnera: Hrací stroje

 

 NÁRODNÍ TECHNICKÉ MUZEUM

má v současné době sbírku 90 hracích strojů, která dokumentuje vývoj mechanických hudebních nástrojů v českých zemích od poloviny 18. století až do zániku hracích strojů ve 20.letech tohoto století. Kromě toho zachycuje vývoj některých typů hracích strojů švýcarské a německé výroby.
Nejstarším exponátem celé sbírky jsou hodiny se zvonkohrou od pražského hodináře j. Uhla. Početnější ve sbírce jsou stroje s píšťalovým mechanismem, které mají svůj původ v Byzanci.
České země mají bohatou tradici ve výrobě píšťalových kolovrátků a orchestrionů.Sbírka NTM obsahuje téměř všechny typy hracích strojů z nejznámější pražské dílny V. Hrubeše. Ve sbírce jsou rovněž dva klavírové orchestriony bohemikálního původu.
Nejrozšířenější hrací mechanismy 19. a 20. stol jsou hřebíčkové hrací strojky, jejichž výroba byla v Čechách hojně zastoupená a měla světovou úroveň. Koncem 20. století byl u hřebíčkového mechanismu hrací válec nahrazen kovovým dírkovaným kotoučem, předchůdcem gramofonových desek. Bohatou sbírku NTM zakončují nejdokonalejší mechanické hudební nástroje – pianoly z konce 19. století, které přetrvávaly dlouho do století našeho.