DIAMANT - Kámen bohatství a prokletí

     Loupeže, násilí, vraždy a neštěstí provází lesklé kamínky - diamanty.

Jen zřídka čteme o tom, že by tento kámen někoho obšťastnil.
Možno je to proto, že majitelé těchto kamenů se jimi mohou potěšit jen tehdy, když navštíví svůj trezor v bance, málokdy je mají doma. Mám na mysli opravdu drahé a velké diamanty, ne ty malé, které zdobí prstýnky a náušnice, dědí se po maminkách a babičkách, pokud jim je někdo neukradne.
Ale, pěkně od začátku.
Co je to vlastně diamant?
Jak vznikl?

Diamant je nejtvrdší minerál na zemi, v této vlastnosti o mnoho předčí další velmi tvrdý kámen - corundum. Diamant vznikl vlivem ohromné teploty a tlaku z jednoduchého krystalu uhlíku za sopečné činnosti v hlubinách Země. Nitro naší Země zatím vědci nemohli prozkoumat. Nevíme, kolik diamantů leží v hlubinách. Jsou známá jen některá naleziště těchto vzácných kamenů, nejvíce v Jižní Africe, v Rusku a v Austrálii. Dobývají se stále další a další, ty největší jsou uloženy do trezorů, menší stále zpracovávají klenotníci na šperky, a mnoho se  jich používá v průmyslu.
K těžbě diamantů je třeba mnoho úsilí. Jejich krása a vzácnost  je vykoupena těžkou prací dělníků v nalezištích. Jsou dobývány z velkých hloubek, někdy několika kilometrových, a kvůli nim je třeba dobýt a přesypat mnoho zeminy. I na dobrých nalezištích se musí přesypat a zpracovat asi sto tun zeminy na diamant o váze sto karátů.  Některé drahokamy jsou úporně hledány na povrchu, nebo málo pod povrchem a jen někdy s úspěchem. Dobývají se ze dna oceánů, z útrob skal i na pouštích.
Nalezené diamany zdaleka nevypadají tak, jak si je představujeme.
Surové diamanty se třídí podle kvality a velikosti.
Tak, jak obtížné je diamant dobýt, stejně těžké je vybrousit jej do správného tvaru, jehož padesát osm ploch musí být naprosto přesných a stejných, aby odraz světla byl co nejlepší.
Na diamantu se cení váha, správný tvar, výbrus, jeho vnitřní čistota, čirost a taky barva hraje důležitou roli v jeho hodnocení. Nejcennější jsou bezbarvé, čiré diamanty, časté bývají se žlutým nádechem, růžové, ale i vzácnější zelené a modré.
Diamanty mají svoji totožnost, jejich vnitřní podoba je neopakovatelná. Ubroušením se tato podoba nemění.
Největší diamanty mají i své jméno a historii. Například korunu královny Anglie zdobí Velká hvězda Afriky. Tento diamant byl vybroušen z velkého Cullinanova diamantu, nalezeného v roku 1905. Jeho váha byla přes 3000 karátů, a bylo z něj vybroušeno devět větších a devadesát menších kamenů.
Velké množství diamantů se používá v průmyslu, kde se využívá jejich tvrdosti. Průmyslové diamanty jsou pochopitelně horší kvality a brousí se jiným způsobem. Většinou v každém nalezišti se nacházejí kvalitní i méně kvalitní kameny. Nejvíce diamantů pochází z Austrálie, jsou však většinou průmyslové kvality.
Je zajímavé, že známé naleziště v Namíbii poskytuje ty nejkvalitnější drahokamy.

Obchodníkům a klenotníkům způsobuje velké starosti přeprava diamantů, která není bezpečná ani s ozbrojeným doprovodem a v opancéřovaných vozech. Snad lépe to vyřešil jeden muž, se kterým se můj známý setkal při svém putování v Austrálii. Asi třicetiletý Australan, bydlící ve staré maringotce vytáhl odněkud staré tričko, které už dávno bylo bílé, rozvázel uzel na něm a ukázal hrst drahokamů. I to je způsob, jak vlastnit drahé kameny.

Co je to karát?
Surové i broušené drahé kameny se již ve středověku prodávaly podle hmotnosti. U cennějších z nich se odpradávna používalo zvláštní jednotky - karátu.
Má se za to, že název karát je odvozen od hmotnosti semene rohovníku obecného, jehož plody - lusky se k nám dříve dovážely jako tzv. svatojánský chléb. Semen rohovníku se již odedávna užívalo ke stanovení hmotnosti drahých kovů, neboť hmotnost 1 semene svatojánského chleba je téměř vždy stejná - okolo 0,2 gramu.

Karát byl sice všeobecně užívanou jednotkou, ale
dlouho nebyl zákonem stanoven, protože nebyl přesně definován. Došlo dokonce k tomu, že jednotka karát měla na různých místech různou hodnotu, kolísala od 0,197 gramu do 0,216 gramu. Toto jednak vedlo ke zmatkům, jednak nákupem a prodejem kamenů na rozdílných místech mohl někdo získat nebo naopak ztratit.
V roce 1907 byl ve Francii, Itálii a Německu zaveden tzv. metrický karát, který má  přesně 0,2 gramu. U nás jsme se jeho zavedení dočkali v roce 1914 (tehdy ještě v Rakousko-Uhersku).

V polovině dvacátých let 20.století se karát stal skutečně mezinárodní jednotkou.

Karáty
používané k vyjádření ryzosti zlata a jeho slitin jsou však něco jiného, než karáty, jimiž se měří hmotnost drahých kamenů.
Jeden karát ryzosti zlata
značí jednu čtyřiadvacetinu zlata z celkové váhy kovu.

Počet karátů zlata znamená, kolik čtyřiadvacetin z hmotnosti tvoří ryzí zlato.
Má-li zlato 24 karátů, jde o ryzí zlato bez příměsí, je-li jen
dvanáctikarátové, je obsah zlata poloviční, druhá polovina je nahrazena např. stříbrem, mědi a jinými kovy.

 

REKLAMA


Zajim_priro_12_1.jpg (7014 bytes)

Zajim_priro_12_2.jpg (6001 bytes)

Zajim_priro_12_3.jpg (4902 bytes)

REKLAMA
zajim_priro_12_4.jpg (7756 bytes)

REKLAMA

zajim_priro_12_5.jpg (6654 bytes)