TANEC

Co je to tanec?
Samozřejmá otázka?
seria_tan_1.jpg (9217 bytes)Tanec - jak jej vnímáme v dnešní době se zřejmě
u  velké část mládeže   zužuje na pojem hromadného tance na zábavách a diskotékách.
Když se podíváme na to, co je tanec, jakou má historii, jak tanec vypadal v našich krajinách, nebo na vzdálených místech na zeměkouli v určitých dobách, zjistili bychom, že tento pojem ve velmi široký.
Povídání  o tanci by si zasloužilo mnohem větší pozornost, než  můžeme věnovat na tomto místě.
Přečtěte si aspoň některé informace o tanci.
Slovo tanec má svoje kořeny v pradávné době, má stejné příbuzné názvy u mnoha národů. Společný základ bude asi v posvátném jazyce starých Indů - saskrtu, kde zní "tand", nebo "tad".

Vyjádříme se teď učenou definicí. Tanec je rytmické řazení jednoho nebo více tělesných pohybů. Tanec je řazen mezi druhy umění - umění pohybu. Tak jako hudba je pomíjivá, slovo i tón zaniká v okamžiku našeho vnímání, i tanec je pomíjivý, na rozdíl třeba od malířství, které zachycuje jeden okamžik na hmotný obraz. Samozřejmě dnes slovo, hudbu i tanec dovedeme zachytit na existující média a je velká škoda, že podobu tance v minulosti nám zachycují jen ve statické podobě obrazy, sochy a popisy v písemných památkách.
Pojďme za tancem hluboko do minulosti.
Prvotní člověk tancem pravděpodobně vyjadřoval radost, tak jako malé dítě, když dostane hračku, začne radostí poskakovat.
Z pohybu měl  radost, proto jej rymicky opakoval. Vše v přírodě ovládá zákon rytmu, dýchání, den a noc, cesta slunce na obloze....
Tanec se stal nositelem nálady a citu prvního člověka. Člověk jásá nad úlovkem,
po vítězství nad nepřítelem. Tanec určitého významu dostává typické prvky, které se zušlechťují a uhlazují. Jiný je tanec po vítězství, který má bojovné pohyby, jiný ten, který je oslavou slunce, radosti. Tance se staly motlitbou i prosbou k bohům.
Tanec se stává uměleckým projevem. Starověký učenec Plutarchos napsal, že tanec je němá hudba.

seria_tan_5.jpg (13398 bytes)Tanec v dávné minulosti byl doprovázen zpěvem, výkřiky, i jednoduchými hudebními nástroji, píšťalami, bubny a jinými řinčivými nástroji, které určovaly rytmus.
Tanec se stával prostředkem, kterým může být odvráceno zlo, uzdraven nemocný. Zde nemluvíme jen o minulosti. I dnes tak zv."primitivní národy" udržují tyto zvyky.

Indický lví tanec

Dějiny zaznamenávají davové tance. Roku 364 po založení Říma se tančily tance na odvrácení moru v říši.
V polovině 14.století byla Evropa zachvácena strašným morem, tehdy nazvaným černá smrt. Mor se šířil velmi rychle od východu a vyvolával hrůzu. Lidé si nevěděli rady, a proto se uchylovali k pověrečným prostředkům, mezi nimiž byl i
tanec zvaný tanec svatého Víta. Muži i ženy šli za hudebníky a tančili do utrmácení, až padli vyčerpáním. Tento tanec působil nakažlivě, přidávali se stále noví tanečníci.
(Tancem svatého Víta byla později pojmenována nervová nemoc, kdy se nemocný svíjel a kroutil.)
Tyto zvyky se rozšířily v Německu, Belgii, ve Francii. Jim se podobaly průvody mrskačů, neboli flagelantů, kteří v náboženském šílenství provozovali divné tance, až do krve se mrskali důtkami.
Mrskači se dostali také do Čech r.1349, ale byli vypuzeni arcibiskupem Arnoštem z Pardubic.

O moci tance v morových dobách svědčí mnoho evropských pověstí.
Dovídáme se o zběsilém tančení v Čechách v r.1374. O šíleném tanci čteme v kronikách  16. a 17.století. Na odvrácení zlého moru se zřejmě konal i tanec s přestrojenou smrtí na hřbitově. Byl to vlastně mrávokárný tanec, kdy smrt tančila se všemi stavy (s různými společenskými vrstvami) pro poučení diváků, že smrt si nevybírá. Umělci tuto látku znázorňovali v mnoha dílech. Tento tanec je zaznamenán v díle knihtiskaře Jiřího Melantricha z Aventina v r. 1613.

Náboženské tance.

seria_tan_2.jpg (13453 bytes)Řecké chrámové tanečnice

Již u národů na nižším stupni vývoje byl tanec důležitou složkou náboženských obřadů. Babylonští kněží, kteří se snažili proniknout tajemství hvězd a vesmíru, tancem uctívali pohyb nebeských těles. Od nich se to učili kněží egyptští, Egypťany provázel tanec celým životem. Kněží v chrámových síních tančili hvězdářský tanec, který představoval pohyb nebeských těles a jejich vliv na svět. Tance byly slavnostně obřadné, jejich přesné pohyby byly doprovázeny zvuky harfy a píšťal. Od Egypťanů se náboženské tance naučili Židé, kteří byli v Egyptském područí. Je znám biblický tanec kolem zlatého telete.
Bohaté na tance jsou také indická, japonská i čínská kultura.
V Řecku podle pověstí tanci učí bohyně Minerva, Venuše i Bakchus. K nejstarším náboženským tancům patří tance zasvěcené ohni a vodě, tance k oslavě slunečního božstva, k oslavě jara i zimy. Tance se šířily do Francie, i do zemí alpských, kde se tančilo kolem posvátných stromů. Národy slovanské mají tradici tance oslavujícího jaro, který se tančil okolo máje.

Křesťanství, jako náboženství, potlačující tělo na úkor duše, z počátku tanec zakazovalo, později muselo ustoupit a zavést tanec při bohoslužbách. Ale v 15. století basilejský koncil opět tanec v kostelích zakázal.

Antický tanec

seria_tan_3.gif (10943 bytes) seria_tan_4.gif (12126 bytes)
Sólový tanec při řecké hostině H udebnice hrající na diaulos a sólová tanečnice

V antickém Řecku, kde byl výjimečný vztah ke všem druhům umění, se taneční umění stalo složkou výchovy. Z gymnasií vycházeli nejen dobří řečníci a vojáci, ale také tanečníci. Ve Spartě byla uzákoněna společná výchova mládeže v tancích gymnastických, nazývaných gymenopaidie. Odtud vyšly zbrojné tance, v nichž se mládež učila různým způsobům obrany a útoku při zpěvu písní. Tento tanec, zdokonalený Thaletem Krétským, se tančil i při hostinách za zvuku flétny
a řeckých písní. Tančí jej skupiny, sóloví tanečníci, ve zbrojném tanci vynikají
i ženy. S tancem byly spojeny nejen písně, ale i básně. Básník, když skládal verše, měl na mysli, že taneční umění vhodně doplní a přesněji vyjádří obsah básně.
Tanec v Řecku přispíval k soustavnému pěstění těla pohybem a k dosažení tělesné krásy.
Řecké tance jdou za ideálem krásy, která je v tanci vyjádřena ladným pohybem, držením těla i krásou linie v pohybu. Řekové byli roztříštěni na kmeny, a stejně i
jejich tance se odlišovaly.
Od řeků převzali jejich tance Římané. Nedovedli je však zachovat v jejich původní kráse, unikl jim soulad těla a duše, vlastní Řekům, tance se zvrhávají v nevázanost a jejich význam je brzy potlačen surovými gladiátorskými zápasy.

Příště tanec ve středověku

HD