Chléb a hry i pro děti?

Děti a TV


Komerční masmédia se řídí průměrným vkusem, malé publikum - děti- podléhá tomu, co se jim předkládá. A takto jsou už od svého nejútlejšího mládí manipulováni, aniž si to jejich rodiče a tím méně ony děti uvědomují.
Pořady nejsou nabízeny k přemýšlení, k úvaze, ale k pasivní konzumaci. Myšlenky a názory buď žádné nejsou, anebo jsou předkládány k věření.
Akční filmy, množství podobných seriálů, celé bloky animovaných filmů americké a asijské provenience a senzacechtivé zpravodajství - to sleduje denně velká většina dětí.
Obhájce takové televize říká - masová kultura byla vždy tam, kde je velké množství lidí ! Ano. Dav chtěl vždy chléb a hry!
Je nutno položit si otázku: Chceme opravdu všichni do davu?

Obhajoba veřejnoprávní televize.
Vzdělávací programy, dokumenty o lidech, přírodě, pořady určené pro děti určité věkové kategorie - toto jsou pořady jiného druhu, které komerční televize neposkytuje, ale veřejnoprávní televize jich promítá denně dost a ve výborné kvalitě.
Vychováváme děti k tomu, aby těmto programům daly přednost?

Problémem je teda výběr stanice a to, kolik času u TV dítě stráví!

Průzkumy ukazují, že už nejmenší děti vysedávají u televize i několik hodin denně. V tomto případě se k nepříjemným psychickým důsledkům přidávají i důsledky zdravotní.
Zarážející je, že stabilně 15 % až 20% dětí se na na televizi dívá už v ranních hodinách (okolo 8 hod) a 20 až 30 % dětí na večerní pořady po 8 hodině.
Shrnuto - děti se dívají na televizi podstatně déle, než je zdrávo!
A jen málo na pořady, které jsou určeny jen jim.
Jak se to projevuje?
Televize začíná mít u dětí větší vliv, než rodina a škola. Když dítě nezná pořad, na který se většina spolužáků dívá , ocitá se mimo skupinu, protože neví, o čem je řeč. Dítě má čím dál méně síly odolávat, je zbaveno vlastní snahy jedinečnosti, svého názoru. Pokud dítě nemá náhradu, táhne ho to ke skupině, chce se do ní zařadit za každou cenu. Později se stejným způsobem bude zařazovat do jiných skupin, s hráčskou mánií, nebo drogami, a skupina mu stále více imponuje.

Psychika dětí a TV

Přesycení hlukem a hotovými informacemi vede k pasivitě v poznávání. Nadbytek informací potlačuje fantazii, otupuje paměť a schopnost soustředit se.
Do vědomí se ukládají poznatky bez jakéhokoliv výběru a třídění na důležité a méně důležité, na podstatné, zbytečné, nebo i škodlivé. Tento fakt přímo zabraňuje dětem vybírat si z množství informací to podstatné, což je v   rozporu s tím, jak se naučit učit.
Násilí, neskutečné vztahy a nereálné sociální chování postav ze seriálů se u mladších dětí kóduje jako norma chování. Je známo mnoho případů, kdy děti vážně ublížily sobě nebo jiným. Mění se tolerance k násilí, děti nevědí, že krutosti na obrazovce jsou jen předstírané a dostanou pevnou představu, že je možné, aby to člověk vydržel bez újmy na zdraví, a jsou schopny napodobovat.
Denní realita v televizním násilí tlumí schopnost empatie a vyvolává trvalý pocit strachu.
Psychologové i kriminalisté poznávají ve svých pacientech a případech filmy, podle kterých se něco přihodilo.

Ve hrách se tyto děti zpravidla  nesoustředí  na jednu hračku, se kterou by se dovedly dlouho vyhrát.
Děti bývají nejisté ve vztahu ke skutečnému světu , nejistota vede až k agresi, včetně vyhledávání dětí podobných, které jsou ovládány silnou individualitou, ke které jsou přitahovány, i když se jí bojí.

Negativní reakce dětí - školáků:

1.
Děti se netěší do školy - jev, který je čím dál víc rozšířen.

Většina dětí na otázku proč - odpovídá: "Raději bych byl nebo byla doma u televize".
Toto je v příkrém rozporu s tím, že rodiče by chtěli, aby se dítě dobře učilo! (to, že se nechce učit, je proto, že mu dovolili "dopracovat se do stavu, že se mu ve škole nelíbí").

2.
Dětem se nechce samostatně přemýšlet.

Jako důsledek předkládaného množství informací, bez aktivního zásahu dítěte se ukázalo, že učitelé, kteří nutí své žáky efektivně se učit poznáváním, pokusy a přemýšlením,  se setkávají s nezájmem a nepochopením. Žáci chtějí jen nadiktovat, naučit se a konec. Bohužel to chtějí i rodiče. Je to ta nejhorší cesta, jak se něco naučit.

3.
Nesoustředěnost a roztržitost, neschopnost soustředit se na poznávací činnost

je důsledek přemíry informací, neúměrných věku. Děti jsou nepozorné, to snižuje jejich hladinu vnímání.
Následkem je, že učení by měli dohánět doma. Dostávají se tak do zesilujícího se kruhu : čím větší nepozornost ve škole, tím víc se třeba učit doma, únava ve škole ještě více snižuje hladinu pozornosti atd…

Jak vyřešit TV závislost ?

Televizi nemůžeme zavrhovat. Je to samozřejmý důsledek technického a společenského rozvoje.

Krajní možností je  - vzdát se televize, překonat časový diktát televize, pokud tento dosáhl velkých rozměrů. Málokdo to dokáže. Silní jedinci, kteří to dokázali si pochvalují, že mají spoustu volného času pro sebe i pro děti, pro vzdělání.

Rozumným řešením je, z pořadů si vybírat jen ty, které nás opravdu zajímají, a naučit to i děti. Uvědomme si, že pořadů je stejně daleko víc, než jsme schopni zvládnout!
Malým, předškolním dětem je rozumné omezit televizi na 20 minut denně ! a postupně i s dětmi pořady pro ně vybírat.
Dítě tak dostane správný dojem, že je pánem svého času a posiluje se jeho sebevědomí.
Mějme na paměti nejen vnímání, ale i akce! To znamená pohovořit si o tom, co dítě vidělo, upozornit ho na podstatné momenty děje, případně poskytnout mu zázemí, pokud je děj napínavý, nebo jinak neurotizující.
Měli bychom se tedy zvlášť s malým dítětem dívat společně. Ve společné debatě se dítě má možnost zbavit se nahromaděných emocí a rozumně je zařadit. Uděláte-li důsledně tyto dvě podmínky - výběr pořadu a aktivní přítomnost dospělého, uděláte mnoho pro své dítě.
Naučíte je, dávat přednost zajímavému před nezajímavým a kvalifikovat pořady tak, aby zbytečně neztrácely čas a využívaly ho vhodnějším způsobem.

D.M.