Bohulibý čin ?
"Procvičování příkladů v matematice"
a kam to někdy vede

Procvičování velkého množství  příkladů pomocí sbírek úloh a řešených sbírek příkladů  v  moderní škole dnešní doby by mělo být pomalu uloženo do archivu vzpomínek. Proč?
Mnoho žáků si dává rovnítko mezi - množstvím vypočítaných příkladů  a dobými vědomostmi. Takové řešení příkladů sklouzává do roviny stereotypu "učení se příkladům",  ne  matematickým principům.
Nechci popírat osvědčenou koncepci - výuka - procvičení. Chci upozornit na slaboduché počítání jednoho příkladu za druhým, bez toho, že si žák uvědomí, které příklady jsou naprosto stejné, a které přináší něco nového. Pokračování tohoto způsobu  "studia"  je, že si žák shání vypočítané sbírky úloh
 k přijímacím zkouškám, k maturitní zkoušce atd.
Tento nešvar dokonce ani nekončí u kupčení s otázkami na přijímací zkoušku vysoké školy,  ale provází studenta dále a vymstí se mu. Vymstí se mu v podobě neúspěšného, nebo velmi obtížného studia na vysoké škole. Přepočítávání množství příkladů podle sbírek úloh  systémem  čím víc, tím lépe,  zásadně popírá způsob vzdělávání, potřebný pro naši dobu. 
Na gymnáziu jsem se často setkávala se studenty, kteří se dokázali naučit příklady zpaměti, dovedli u tabule předvést neskutečný výkon v řešení úlohy, jen nesměli být vyrušeni. I když tito studenti nepronikli do principu úlohy a jejich matematické znalosti byly bezcenné, pokud jsem jim tento způsob učení nedovedla vymluvit, odměňovala jsem je dobrou známkou, neboť to byli studenti, považovaní za "dobré".
Vždy jsem jim  řekla, že dobrá známka je za můj obdiv, že se dokáží nazpaměť naučit tak nezáživné věci a taky za jejich píli a úsilí.
Žáci, kteří jsou takto vedeni, nikdy nebudou umět aplikovat vědomosti. Nenaučí se ani metodiku učení, kterou by mohli uplatnit i jinde. 
Sbírka úloh je záležitost stará už desítky let a měla by se používat jen ojediněle. 
Vyzdvihuji naproti tomu velmi důsledné řešení ukázkových, vzorových úloh, při výkladu uvedení všech možností nejen řešení, ale i zadání, a jiné aspekty problému. Je nutné žáky motivovat, upoutat, přiblížit praktické užití matematického problému. Porozumění probíranému učivu, zdůvodnění a grafické vyjádření, které se ve většině případů dá provést.
Studenti s nabiflovanými znalostmi podléhají trémě a nervozitě. Nakonec jejich velká snaha s počítáním velkého množství příkladů přijde nazmar.
U přijímacích zkoušek na vysokou školu jsem se vždy zaměřila na zkoušení opravdových znalostí. Bohužel jen vzácně se objevili studenti,  kteří matematiku uměli. 
Takového studenta  vůbec nepřekvapilo, když měl určit  ,

 nebo něco podobného. Neuvedlo ho to do rozpaků a ihned vykonal.

Hana Daňková