Třeboňsko

     

CHKO Třeboňsko se rozprostírá na území o velikosti 707 km2. CHKO byla vyhlášena v roce 1979. Kromě toho je toto území od roku 1977 také zařazeno do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO.
Krajina Třeboňska je poznamenána svou polohou - nachází se v ploché Třeboňské pánvi. Je charakteristická velkým množstvím vodních ploch - jednak rybníků, jednak přirozených vodních toků a také umělých kanálů, které byly vybudovány mezi rybníky i řekami. Nejdůležitějšími z řek jsou zde Lužnice a Nežárka, obě oblíbené vodácké řeky. Celá oblast je velmi důležitou a bohatou zásobárnou čisté vody.
Priro_ekolo_9_3rojov.jpg (12213 bytes)
Geologickým podkladem oblasti jsou často ruly, na nichž se nacházejí nejrůznější usazené horniny vzniklé z materiálů, které se v ploché pánvi ukládaly. Jsou to např. pískovce, slepence, jílovce, štěrky, písky. Oblast je známá také svými mocnými rašeliništi.

Původní porost tvořily lužní lesy a další porosty, většinou svázané s vodou - vodní a pobřežní ekosystémy. Na vyvýšených sušších místech také porosty buku a borovice (bučiny a bory na písčitém podkladu). Dnes je v krajině zachována jen necelá polovina z původní plochy lesa.

Na území CHKO roste až 400 ohrožených druhů rostlin, z toho 104 druhů chráněných.
Priro_ekolo_9_4stulik.jpg (6567 bytes)Krajina Třeboňska je neodmyslitelně svázána s vodou a tím je také ovlivněna flóra. Na Třeboňsko se proto vypravíme za rostlinami, které žijí ve vodě, u vody, v rašeliništi apod. Z rostlin žijících ve vodě zde roste např. leknín bílý, stulík žlutý nebo kotvice plovoucí. Kotvice doplatila na atraktivní vzhled svých plodů, které lidé s oblibou sbírali a na některých místech způsobili zánik celé populace. V pobřežních porostech se setkáme např. s bílými toulci jedovatého ďáblíku bahenního. V rašeliništích nás upoutají bohaté porosty vonného keře rojovníku bahenního nebo zvláštní bylina suchopýr pochvatý. Při podrobnějším zkoumání okolí uvidíme také drobnou rosnatkou okrouhlolistou.

Priro_ekolo_9_2_rosnat.jpg (19092 bytes)Rosnatka je rostlinou masožravou. Na listech se tvoří lepkavé kapičky, které k sobě přilepí hmyz a potom jeho tělo rozloží. Proč to rosnatka vůbec dělá? Není to žádná krvelačnost nebo charakterová vada, ale prostý nedostatek dusíku v půdě, který si masožravé rostliny zajišťují rozkladem živočišných bílkovin. Rosnatka je krásná nejen svými listy, můžeme si prohlédnout i její drobné bílé květy.
Prostředím je ovlivněna rovněž fauna Třeboňska.
Voda, rašeliniště - to je prostředí zvláště oblíbené rybami a obojživelníky.
Žije zde např.čolek velký, blatnice skvrnitá i rosnička zelená. Vzácností je motýl žluťásek borůvkový.
Vodní plochy jsou také rájem vodního ptactva. Třeboňsko je pro ptáky důležitým místem pro odpočinek při pravidelných ptačích tazích a pro mnohé také domovem a místem, kde pravidelně hnízdí a vyvádějí mladé. Bylo zde pozorováno 277 druhů ptáků, z nich 182 druhů zde hnízdících. Do prostředí byl uměle vysazen orel mořský.
Kromě obvyklých savců v naší přírodě do tohoto prostředí logicky zapadá malá vodní šelmička vydra říční.

Eva Pazourková