Šumavský národní park

Druhým národním parkem v pořadí je Národní park Šumava. Je naším nejrozsáhlejším národním parkem s rozlohou 685 km2. Kde leží, vyplývá z jeho názvu – leží na území našeho malého milého “horstva” – Šumavy, na jihozápadě Čech. Velikost jeho území je zhruba třetinou rozlohy celé Šumavy.

Národní park byl vyhlášen v roce 1991 na části území Chráněné krajinné oblasti Šumava, která v té době zaujímala rozlohu 1630 km2. Zbývající její část zůstává i nadále chráněnou krajinnou oblastí a má funkci ochranného pásma. Velmi příznivý pro ochranu přírody je fakt, že na druhé straně české hranice má NP pokračování v podobě německého NP Bavorský les. Česká i německá část chráněného území je zároveň biosférickou rezervací vyhlášenou v rámci programu MAB organizace UNESCO.
Priro_ekolo_2_1.jpg (11559 bytes)
Modrásek

Ve znaku NP a CHKO je obrázek typické šumavské krajiny se smrky. Šumava má na rozdíl od našich severně položených hor poměrně zachovalé lesní porosty. Ty na severu, v Krkonoších, Krušných horách, a dále jsou velmi narušeny znečištěním životního prostředí především v důsledku těžby surovin (uhlí) a průmyslové výroby - nejen na území ČR, ale i ostatních středoevropských zemí.
Donedávna se zdálo, že Šumava byla uchráněna tohoto vlivu, avšak nedávné problémy s přemnožením kůrovce napovídají, že ani zde to již se zdravím lesních společenstev není úplně ideální. I zde se začíná projevovat narušení porostů, prosychání korun stromů a podobně.
Priro_ekolo_2_2.jpg (23748 bytes)
Arnika

Geologický podklad Šumavy tvoří jedna z nejstarších částí Českého masívu. Pro znalce jmenujme např. přeměněné horniny ruly, svory a z vyvřelin žulu. Nejvyšší horou v NP a zároveň v české části Šumavy je Plechý (1378 m n.m.). Základ šumavského pohoří byl dán vrásněním v prvohorách, další formující děje proběhly ve třetihorách. Kromě horotvorných pohybů se na tvářnosti krajiny podepsala i činnost ledovců, která vymodelovala údolí a zanechala po sobě několik nádherných jezer vzniklých v ledovcových karech. V národním parku jsou tři (Laka, Prášilské, Plešné), další dvě jsou v CHKO (Černé, Čertovo) a tři jsou “u sousedů”. Důsledky působení větru, deště a mrazu můžeme sledovat na tzv. kamenných mořích.

Lesní porosty NP tvoří ve vrcholových částech původní smrkové porosty nebo na rašeliništích kosodřevina, níže - původně smíšený horský les s bukem a jedlí, dnes však již často jen kulturní – uměle vytvořené smrčiny.
Priro_ekolo_2_4.jpg (11577 bytes)
Náprstník

Bylinné patro není tak bohaté, jako u Krkonošského národního parku. Přesto zde najdeme mnoho zajímavých druhů, které patří mezi chráněné rostliny. Jsou to např. dřípatka horská, prha arnika, některé orchideje, kapradiny, plavuně a mnoho dalších. V poledové době sem z alpské oblasti “přicestovaly” některé druhy, které jsou nyní vzácným skvostem, např. fialovobílý tečkovaný hořec šumavský. I Šumava má své endemity, příkladem je hořeček český.
Priro_ekolo_2_3.jpg (13860 bytes)
Dripatka

Z fauny jmenujme jednoho velmi atraktivního zástupce. Rys ostrovid, poměrně velká kočkovitá šelma, však není původní, byl sem vysazen z karpatské přírody. Všechny původní velké šelmy (medvěd, vlk, rys) zde byly vyhubeny nebo vymizely (kočka divoká). Skrytě v lesních komplexech nebo na loukách žije řada obratlovců (např. jelen, liška, tetřev) i bezobratlých (brouci, motýli). Velmi významný je výskyt mnoha bezobratlých druhů v šumavských rašeliništích.

Na území Šumavy pramení několik řek. Nejvýznamnější z nich je řeka Vltava. Její části – Teplá a Studená Vltava se spojují a jako jediná říčka protékají jedním z nejkrásnějších a také nejvzácnějších šumavských chráněných území (Mrtvý luh). Šumavskou řekou je např. také zlatonosná Otava a Blanice. Unikátní je Vydra, bystrá řeka, která na svém toku unáší i velké balvany a vymílá v nich “obří hrnce”. Proč je pojmenována po malé šelmičce? Protože jsou na ní vydry doma. Avšak jsou velmi plaché a před početnými turisty se skrývají. Čistota horních toků v některých šumavských řekách umožňuje život i organismům, velmi citlivým na znečištění (raci, perlorodka).

Na území NP a CHKO se nacházejí naučné stezky, jednou z nejznámějších je okruh okolo Boubínského pralesa.



Článek-foto: Eva Pazourková