CHKO Orlické hory

Socha Boženy Němcové před jejím muzeem v České Skalici.

Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena v roce 1969 na ploše 204km2.
Většina území leží v Orlických horách, část také v Podorlické pahorkatině. Nejvyšším bodem území je vrchol Deštné (1115m n.m.). Územím protékají řeky Divoká Orlice, Bělá a další. Řeky zde vytvářejí hluboká strmá údolí.
Po geologické stránce je území tvořeno z přeměněných hornin (rula, svor, fylit) a usazených hornin (opuka, slínovec).
CHKO je zalesněna asi z 63%. Původní přirozené jedlobukové porosty a porosty smrku (pouze v nejvyšších partiích lesa) byly již v minulosti nahrazeny kulturními porosty (smrk). Zbytky přirozených lesů jsou zde zvláště chráněny v maloplošných rezervacích. Hřebeny a návětrná strana Orlických hor jsou téměř odlesněny působením imisí z tepelných elektráren Východních Čech. Odlesnění způsobilo vymizení živočichů a rostlin, kteří byli vázáni na původní prostředí. 
Na území CHKO se nacházejí květnaté louky, prameniště, podmáčené louky a rašeliniště se vzácnou květenou a zvířenou. 
V CHKO se můžeme setkat s mnoha vzácnými a chráněnými druhy rostlin, např. prhou arnikou, žebrovicí různolistou, česnekem medvědím, omějem šalamounkem, mléčivcem alpským, několika druhy vstavačů a jiných orchidejí, masožravými druhy - rosnatkou okrouhlolistou a tučnicí obecnou.
Fauna je podobná fauně sousedních Krkonoš (KRNAP). Atraktivní spárkatá zvěř zde však způsobuje problémy, protože při přemnožení okusuje zmlazující dřeviny a tím je ničí. Dále se zde setkáme např. s vzácnými obratlovci - čolkem horským, ještěrkou živorodou, rejskem horským, puštíkem obecným, datlem černým a kosem horským.

Eva Pazourková