Chráníme přírodu.

Každý člověk potřebuje ke svému životu určité prostředí. Když je prostředí, v němž žije, poničené, je tím také narušen jeho život. Lidé žijící ve městech si to tak neuvědomují, ale i oni jsou součástí přírody. I oni přirozeně touží po návštěvě krásné, lidmi neporušené krajiny. Stěhují se proto o dovolené do svých chat nebo třeba jezdí za turistikou do hor.

Proč vznikají Národní parky a chráněná území ?

Lidé postupně zabírají svojí činností stále větší území, a tak by postupně zákonitě došlo k úplnému zničení přírody. Aby se tak nestalo, začaly různé státy chránit některá cenná neporušená území. Také u nás jsou některé části krajiny chráněny zvláštními zákony. Tato území mají přesně určené hranice a jsou vymezena pravidla hospodaření a jiné lidské činnosti tak, aby jimi nebyla příroda ničena. Takto chráněná území se nazývají národní parky a chráněné krajinné oblasti. V České republice jsou v současnosti vyhlášeny 4 národní parky (NP) a 24 chráněné krajinné oblasti (CHKO).
V pokračování našeho seriálu se  budeme  postupně  seznamovat s chráněnými oblastmi.
Národní parky jsou poměrně rozsáhlá území, která mají pro ochranu přírody význam i v mezinárodním měřítku. Jejich jádro je tvořeno co nejméně narušeným přírodním prostředím. Území národních parků je rozčleněno na 3 zóny. V první zóně je vyhlášena nejpřísnější ochrana. Každý národní park má navíc ještě své ochranné pásmo. Někdy je tímto pásmem území chráněné krajinné oblasti (např. NP Šumava a CHKO Šumava). Čtveřici našich národních parků tvoří KRNAP - Krkonošský národní park, NP Šumava, NP Podyjí a NP České Švýcarsko.

KRNAP - KRKONOŠSKÝ NÁRODNÍ PARK

Krkonošský národní park je prvním ze čtyř představovaných národních parků. Každý z nich má své nej. U KRNAPu je to třeba nejstarší, neboť byl vyhlášen již v roce 1963.
Rozloha KRNAPu činí 385 km2 . Každý národní park má své ochranné pásmo, takovou nárazníkovou zónu, kde nejsou pravidla ochrany přírody tak přísná, ale přesto to není běžná krajina bez zvláštní ochrany. Toto krkonošské ochranné pásmo má rozlohu 162 km2.
          Národní parky mají své území rozděleno do několika zón – podle kvality a zachovalosti přírodního prostředí. Nejpřísnější ochranu zasluhuje především první zóna, která se ponechává přirozenému přírodnímu vývoji. Zde je kromě ostatních pravidel návštěvního řádu zakázáno vstupovat mimo vyznačené turistické trasy a sbírat lesní plody. Návštěvník by měl v podstatě tiše projít tímto územím a jen pozorovat vzácné “živé exponáty” okolo sebe.

Do 1.zóny v KRNAPu patří hřebenové oblasti, ledovcové kary (kotle), lesy a louky s velkou rozmanitostí rostlinných a živočišných druhů a významné geologické útvary. Některé turistické trasy v Krkonoších bylo nutno zrušit, aby nebyla příroda člověkem rušena. Vždyť Krkonoše patří k velmi ohroženým evropským pohořím, jak znečištěním prostředí, tak činností člověka.

Druhá zóna obklopuje první zónu, zahrnuje rovněž cenná území, která ale jsou již pozměněna činností člověka (lesy, louky). Je zde dovoleno omezené šetrné lesní a zemědělské využití (např. chov ovcí, koní). Zde se setkáváme častěji s turistickými chatami, ty však musí hospodařit bez záporného vlivu na okolní prostředí. Není zde již povolena výstavba nových objektů. Ostatní území náleží do 3.zóny.
Nejvyšším vrcholem KRNAPu je nejvyšší vrchol Krkonoš a zároveň nejvyšší hora ČR – Sněžka, vysoká 1602 m.
Priro_ekolo_1_1.gif (19698 bytes)Vraní oko čtyřlisté

Krkonoše, dětem známé z krkonošských pohádek, jsou velmi starým pohořím.To poznáme i podle zaoblených tvarů jejich kopců. Vznikly v době prvohor, asi před 400 miliony let. Poslední horotvorné pohyby Krkonoše zaznamenaly v geologickém období třetihor (dnes se nacházíme ve čtvrtohorách) a od té doby je podoba jejich hřebenů téměř stejná s dnešní.

Krkonoše byly velmi významně modelovány ve čtvrtohorách ledovci. V dobách jejich největšího rozkvětu – tedy zalednění – bylo v Krkonoších až 15 ledovců. Dokladem jejich činnosti je např. tvar údolí, ledovcové kotle – kary - zde nazývané jámy, morény (materiál hrnutý masou ledovce), ledovcová jezírka, ale i přítomnost severských rostlin, které se sem právě v době pohybu ledovce ze severu dostaly a v malých ostrůvcích se zde dochovaly dodnes. Žulové sklaní bloky na vrcholech vznikly chemickým a mrazovým zvětráváním. V Krkonoších pramení několik řek, nejvýznamnější z nich – Labe – odvádí většinu vod z Čech do Severního moře. Dále jsou to Úpa, Jizerka a Mumlava. Výškové rozdíly vodní toky překonávají v podobě vodopádů, např. Pančavský vodopád je až 140 m vysoký.

Zvláštní tvar vrcholů a údolí, směr větru a pravidelné laviny na určitých místech mohou za existenci tzv. zahrádek. Krakonošova zahrádka, to není výmysl patřící jen do pohádek. Právě zde můžeme najít místa, která skutečně vypadají jako zahrádky kouzelných a velmi mocných léčivých bylin babky kořenářky (nebo Krakonoše), ale jsou vytvořena přirozenou cestou. Příhodné podmínky, přísun semen, úrodná půda a zabránění růstu dřevin podporuje růst bohatého rostlinného patra.

Jak vypadá a čím je výjimečná krajina Krkonoš? Především se zde nacházíme v nejvyšším našem pohoří a s tím souvisí tvářnost krajiny – na vrcholcích porosty zakrslé borovice – kleče, vrcholová rašeliniště, připomínající severskou krajinu. Nejvyšší krkonošské vrcholy zasahují již do takzvaného alpínského stupně. Drsné podmínky v této nadmořské výšce znemožňují růst dřevin včetně keřů, takže se zde udrží jen otužilé druhy trav, některé další byliny – např. jestřábníky, mechy a lišejníky.
Poněkud níže se nacházejí převážně smrkové porosty. Naši předkové v minulosti vykáceli velkou část původních lesů přirozeného prostředí a nahradili je smrkovými porosty. Smrkové monokultury (vysazuje se jen jeden druh – v tomto případě smrk) jsou však velmi choulostivé při současném znečištění ovzduší a půd, a proto je snaha nahrazovat je porosty s původním složením dřevin.
Toto původní složení lesa ještě lze nalézt na méně přístupných místech, příkrých svazích a podobně. Tvoří je směs buku, jeřábu, smrku a javoru. V přirozeném lese je také zachováno původní a bohaté bylinné patro, které se s vysazením monokultury dřevin bohužel ochuzuje. V původním podrostu najdeme proto např. nádhernou lilii zlatohlavou, jedovaté vraní oko čtyřlisté, skromný čípek objímavý a další druhy.Zásahem člověka v minulosti vznikly na místě lesních porostů horské louky. Rozumné hospodaření umožnilo vznik druhově bohatých květnatých horských luk. Ještě dnes zde nacházíme řadu chráněných druhů, které mnohde již z přírody vymizely.
Priro_ekolo_1_2.gif (21376 bytes)Lilie zlatohlavá

V bohaté přírodě Krkonoš se dokonce vyskytují takové druhy, které nenajdeme nikde jinde na světě, jejich domovem jsou Krkonoše nebo třeba jen jedno krkonošské údolíčko. Tyto druhy, které mají velmi omezené rozšíření na jednom určitém místě označujeme jako endemity. Takovým endemitem Krkonoš je například rostlina zvonek český nebo několik endemických druhů jestřábníků.



Osídlení Krkonoš lidmi v minulosti bylo nepřítelem velkých šelem jako medvěda, vlka, rysa ale i drobnější kočky divoké a vedlo k jejich vyhubení. Z velkých savců se zde dnes setkáme s jelenem a srncem, místy s divočákem, z šelem s liškou, kunou skalní a lesní, lasicí a jezevcem. Dravci jsou zastoupeni běžnou kání lesní, ale i jestřábem a krahujcem. Z ostatních ptáčků zpěváčků jmenujme např. křivku, hýla rudého, strakapouda velkého a datla černého. Při horských potocích zahlédneme ledňáčka nebo nenápadného skorce vodního.
Kromě obratlovců zde najdeme celou řadu bezobratlých včetně endemických druhů.
Co říci závěrem? Krkonošský národní park stojí za návštěvu, ale zároveň musíme mít na zřeteli jeho ochranu a zachování jeho přírodního bohatství.

Článek-foto: Eva Pazourková