Něco o labutích

 

Priro_clane_3.jpg (6159 bytes)Labutě jsou krásní vodní ptáci, kteří se vyznačují především dlouhým krkem (více než 25 cm). Na suchu se labutě pohybují pomalu a neobratně, vzadu umístěné nohy jsou pro chůzi nevhodné. Při letu natáhnou krk dopředu, silně švihající křídla způsobují zvláštní šumivý zvuk. Velmi dobře tiše a impozantně plave.

Labutě jsou kromě tropů rozšířené ve všech pásmech , nejvíce ve studeném a mírném pásmu severní polokoule.
Páry se drží spolu celý život, a často labuť, která ztratí druha, žalem umírá. Žárlivě stráží svoje mláďata.
Nejznámějším druhem labutí je labuť velká s čistě bílým peřím a na zobáku před čelem má černou skvrnu. Mláďata mají peří šedivé.
Labutě mají rády stojaté, nebo pomalu tekoucí vody s břehy hustě zarostenými rostlinami, rybníky a jezera. Živí se rostlinami, hmyzem, měkkýši i rybami.
Hnízdo si staví v nepřístupném rákosí, krotké labutě hnízdí i na poli.
Divoké labutě jsou ptáci přelétaví a stěhovaví, vrací se obyčejně ke svému hnízdu. Některé labutě zůstávají tak dlouho, než zamrzne voda, polokrotké labutě tráví zimu i ve městech.
Labuť zpěvavá žije nejvíce v zimě v Německu, někdy se dostane až do severní Afriky a Asie. Nemá tmavý znak na zobáku jako labuť velká, a na rozdíl od ní letí tiše. Má bělostné peří a černé nohy. Charakteristický je její hlas. Pohádky o labutím smutném zpěvu se vztahují na tuto labuť.
Labuť malá je rozšířená na Sibiři a východní části severní Evropy. Každý rok se táhne na zimoviště v Holandsku, Anglii a Irsku.

Nejkrásnější z labutí je labuť černokrká, která má svůj domov v Jižní Americe Od Falklandských ostrovů po jižní část Peru.


Článek Foto Laura