Pyšná hraběnka Černínská

Vyprávějí starší Pražané
Pohádka z roku 1900

Před mnoha lety žila v paláci Černínském hraběnka,pověstná svou krásou a pýchou. Jednou byla pozvána ke knížeti na ples, k němuž se veškerá šlechta chtěla dostaviti. Hraběnka Černínová dlouho přemýšlela, čím by mohla vynikat na plese, a tu ji napadlo, aby si dala zhotovit střevíce z chleba. Tak se stalo, a když je měla na nohou, radovala se, že má něco, co ostatní nemají, jak ji budou záviděti, že si zjednala obuv tak nevídanou. Večer před plesem čekala, až kníže pro ni pošle kavalíra, který ji uvede do společnosti. Průvodce dlouho nepřicházel, až tu pojednou se rozlétly dveře a vstoupil černě oděný mladý muž, jehož bledé líce a černé oči nemile působily. Hladkou řečí se omluvil hraběnce a provázeje ji dlouhou chodbou bavil ji vyprávěním o nádheře plesu, tak že ani nezpozorovala, že sestoupili až do podzemí. Zde se již s tajemným průvodcem zdráhala jíti, ten ji však chytil za ruku a vtáhl do sklepa a zvolal strašným hlasem: "Podívej se na své nohy, nešťastná hrdopyško!" Hraběnka pohlédla na své pantoflíčky, ale jak se ulekla, když z nich spatřila plameny vyrážeti. Zděšeně vykřikla a chtěla ze společnosti ďáblovy - neboť to byl sám ďábel -utéci. Ten jí mrštil na zem, ze které se hned vyrojilo mnoho ďábelských postav, které ubohou oběť pýchy roztrhaly. Od té doby obchází duch hraběnčin po chodbách paláce Černínského v Praze a v černé noci září plameny její střevíce.